Postavil kafe na stůl a ptá se mě: „Na co to koukáš?“
Ukazuji mu pár návrhů. Vysvětluji, co se mi honí hlavou. Je to spleť chaotických myšlenek. Nevím kde začít.
Rozvinula se diskuze, jejímž závěrem bylo:
„TY TO ZVLÁDNEŠ “
Tak takhle jsme začali. Z ničeho. Jeden nápad okořeněný špetkou podpory. Pomalu začala vznikat moje první práce. Velice rozpačitě jsem to zkusila nabídnout velikému a mocnému facebooku. No a ono to šlo. Moje práce se líbila.
Nečekejte ale, že šlo všechno tak snadno. Samozřejmě jsem si musela projít první zradou a krachem. Budováním všeho od začátku. Ztrátou již získané klientely a tak podobně.
Znovu a znovu jsem v uších slyšela tu větu. „Ty to zvládneš.“ Závěrem, pořád a pořád jsem šla dál. Opravdu už jsme tu rok a pořád fungujeme. Děkuji. S pokorou děkuji za to, že jsme. Děkuji svému manželovi, příteli, milenci a životnímu partnerovi Petrovi. Díky.
Míša Švecová