Loňské Vánoce, aneb chudé Vánoce

Musím říct, že tyto Vánoce byly úplně suprové. Přiznám se, že mám ráda tyto svátky a vždycky si je moc užívám. Jenže tyhle byly opravdu jedinečné. Adélce byly čerstvě tři roky a Petříkovi jeden.

Byli jsme v novém domečku, a protože jsme se pořád ještě zabydlovali, moc jsme toho neměli. Řízky, cukroví i salát byly, ale tak poskrovnu. Tak to bylo i s dárky.

Proč tedy píšu, že byly jedny z nejlepších? Jako bychom se všichni víc semkli. Tím myslím i rodinu a naše přátele.

Nejkrásnější byly ale děti.

Šly ke stromečku a úplně fascinovaní tím okamžikem stály a jen koukaly. Podávám Adélce její dáreček a čekám, že ho hned začne rozbalovat. Jenže ono se nic neděje a ona mi povídá:

„Maminko, a Petřík má taky dáreček? No a co ty s tatínkem? Máte taky dáreček?“

Musím říct, že tohle mě vážně dostalo. Absolutně nesobecké jednání. Žádné kňourání, kde jsou další, a podobně. Přesně naopak. Ona měla obavu, abychom měli všichni. Teprve až se přesvědčila o tom, že všichni máme, začala rozbalovat ten svůj.

Bylo to krásné.

 

 

Míša

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.