Dopisy Petříkovi

2017

Jsi tu. Jsi nádherný. Máš se mnou trpělivost. Miluješ stromy. Rád se na ně díváš. Leháváš u okna a díváš se, jak se houpou ve větru. Líbí se ti Adélka, připadá ti srandovní.

 

2018

Užíváme si každý den. Jsme pořád venku. Miluješ prostor. Nesnášíš malé místnosti. Po zahradě běhají děti z celé vesnice, baví tě je sledovat.

Na vše máš svůj názor. Nikomu ho, ale nechceš říkat. Se vším jsi rychle hotový.

Moc rád se mazlíš, chováš, pusinkuješ, lechtáš, miluješ lidský kontakt.

V očích ti svítí lumpárny, jen zatím nevíš jak je provést. Těším se, až je budeš dělat, něco mi říká, že spolu se rozhodně nudit nebudeme.

 

2019

Jsi náš malý, velký kluk. Jednoho dne ses rozhodl, že už jsi velký kluk. Už nechceš mlíčko ode mě, ale z lahvičky. Už nechceš plíny, ale nočník. Ze dne na den jsi řekl:

„Mami, já už jsem velký kluk.“

Respektuji to.

Miluji tě, tvou paličatost, která je mi tak blízká.

Vždy, když se mi snažíš něco vysvětlit a já to zrovna nechápu, jdeš a vyřešíš si to sám. Tvá osobnost je tolik jedinečná a výrazná.

Vrháš se na všechny okolo sebe a zavalíš je svou láskou. Někdy jsi doslova jako tank. Přesto jsi tak hodný, laskavý a ohleduplný. Když někomu není dobře, jsi to ty, kdo to pozná jako první. Na nic nečekáš a jdeš mu pomoct.

Jsi tak malý, a přitom tak velký a mužný.

Cítím z tebe tu sílu, kdykoliv se ke mně přitulíš. Jsi to ty, kdo je mi oporou a dává mi sílu.

Miluji tě, jsi můj hrdina.

máma Míša

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.